Svatý Bonifác (2016)

Hanychov — kos­tel sv. Bonifáce

Kon­cep­ce nové­ho uspo­řá­dá­ní vychá­zí z pro­sto­ro­vých danos­tí kos­te­la, kte­rý je svě­tel­ný­mi pod­mín­ka­mi poměr­ně výraz­ně roz­dě­len na šerou roma­no-goti­zu­jí­cí absi­du, (sevře­ný hloub­ko­vý pro­stor zakle­nu­tý vale­nou klen­bou s lune­ta­mi a ori­en­to­va­ný v duchu tri­dent­ské­ho kon­ci­lu smě­rem k dvo­ji­ci vit­rá­žo­vých oken – nebi), a světlou ran­ně moder­ní loď, (pro­stor­ná hala s plo­chým kaze­to­vým stro­pem a šes­ti­cí vel­ko­rysých oken mode­lu­jí­cích pro­stor více­mé­ně cen­t­rál­ní). Vzhle­dem k pro­mě­ně­né­mu poje­tí litur­gie, veš­ke­ré poku­sy o vta­že­ní obět­ní­ho sto­lu do spo­le­čen­ství ztros­ko­tá­va­jí prá­vě na nesou­la­du obou pro­sto­rů, kdy se její ústřed­ní bod – sla­ve­ní Eucha­ris­tie ode­hrá­vá v ponurém šeru a izo­lo­va­ně od shro­máž­dě­ní. Zmí­ně­ný roz­por nás vede k jejich pře­dě­le­ní, tak­že před hra­nu vítěz­né­ho oblo­ku vklá­dá­me čtver­co­vý dělí­cí objekt. 

 Vzni­ká tak cen­t­rál­ní pro­stor litur­gie, sou­stře­dě­ný kolem oltá­ře (sto­lu Kris­to­vy obě­ti) tonou­cí­ho ve svět­le, kdy se klí­čo­vé momen­ty litur­gie ode­hrá­va­jí na podél­né ose a spo­le­čen­ství se shro­maž­ďu­je ve zpra­vi­dla napříč ori­en­to­va­ných blo­cích stá­va­jí­cích lavic. Celé­mu shro­máž­dě­ní vévo­dí pat­ron kos­te­la — sva­tý Boni­fác v podo­bě docho­va­né sochy, umís­tě­né upro­střed pře­dě­lo­vé zástě­ny nad sedes kně­ze a při­slu­hu­jí­cích. Komu­ni­kač­ně pro­stor fun­gu­je na dvou podél­ných osách, kte­ré začí­na­jí vstup­ní před­sí­ní a kon­čí prů­cho­dy do absi­dy. Sepje­tí spo­le­čen­ství pak pod­po­ří i vlo­že­ná hla­di­na osvět­lo­va­cích těles, jež budou svě­še­na ze všech kří­že­ní žeber kaze­to­vé­ho stro­pu do jed­not­né výše kůru a předělu. 

 Dru­hým pro­sto­rem je ado­rač­ní absi­da se svou intim­ní potem­ně­los­tí, kte­rou ovlá­dá „vol­ně plu­jí­cí archa“ sva­tostán­ku. K sou­kro­mé i spo­leč­né ado­ra­ci bude slou­žit blok stá­v­jích lavic, ale i vol­ný pro­stor Páno­vy náru­če kol doko­la. Na ado­rač­ní pro­stor nava­zu­je býva­lá boč­ní kap­le s níž si far­nost dlou­ho nevě­dě­la rady a dnes více­mé­ně slou­ží jako skla­diš­tě. Navr­hu­je­me zde umís­tit zpo­věd­ní míst­nost, kte­rá zde kdy­si býva­la, ale z důvo­du sou­sed­ství s presby­tá­řem, pří­stu­pu a pohle­do­vé expo­no­va­nos­ti se uká­za­la jako nevhod­ná. Nyní se však díky pře­dě­le­ní pro­sto­ru oci­tá v důvěr­něj­ší atmo­sfé­ře s mož­nos­tí pří­stu­pu, jak ze zákris­tie, tak z lodi a ide­ál­ně se pojí s mod­lit­bou kajíc­ní­ka před i po svá­tos­ti smíření.

 auto­ři: Jemel­ka, Mléčka