Studánka a hora (2022)

Vře­so­vá studán­ka. Zázrač­ná voda vyso­ko v kop­cích, pak k tomu dosta­vě­na kap­lič­ka a pout­ní dům. Bou­rá­ní, nový kos­te­lík a nová cha­ta. Pak vyhná­ní, kos­te­lík vyho­řel a cha­ta taky. Zůsta­la jen studán­ka, ticho a obrov­ská klen­ba oblo­hy. Údo­lí mezi tím zapla­vi­ly atrak­ce a apartmány. 

Vře­sov­ka je mís­tem, odkud pří­tom­nost člo­vě­ka postup­ně mizí. Je však mís­tem zázrač­ným pro tělo i duši. Proč ale budo­vat dal­ší cha­tu, když nej­bliž­ší je nece­lou hodin­ku chůze? Proč zno­vu sta­vět kap­le a pak je uza­ví­rat kvů­li van­da­lům, když nej­krás­něj­ším chrá­mem jsou okol­ní vrcho­ly s nad­hle­dem na kaž­do­den­nost hlu­bo­ko dole. Žád­né malo­va­né nebe nena­hra­dí neko­neč­no hned nad hlavou.

Roz­hod­li jsme se pro­to nic neob­no­vo­vat. Vře­sov­ka si zaslou­ží pokra­čo­vat dál svým jedi­neč­ným způ­so­bem. Proč mís­to neu­stá­le restar­to­vat a nási­lím vra­cet zpět o pade­sát, sedm­de­sát či sto let?

Návrh pra­cu­je se stá­va­jí­cím sta­vem jako výcho­zí kva­li­tou. Spe­ci­fic­ký pří­rod­ní cha­rak­ter mís­ta, kde je his­to­ric­ká pří­tom­nost člo­vě­ka vní­má­na jen v názna­cích. Navr­ho­va­né drob­né terén­ní zása­hy vyu­ží­va­jí cha­rak­ter jed­not­li­vých míst v aktu­ál­ní situ­a­ci. V hlav­ním pří­stu­po­vém smě­ru ze Sed­la obno­vu­je­me původ­ní nástup po vrs­tev­ni­ci, jak je patr­ný z his­to­ric­kých foto­gra­fií i letec­ké­ho sním­ko­vá­ní z roku 1946. Původ­ní pří­stup k pra­me­nu je dodnes patr­ný terén­ním záře­zem. Kap­lič­ka nad studán­kou je tak opě­tov­ně posa­ze­na do popře­dí; je nej­vý­znam­něj­ším mís­tem, kde vše začíná.

Vlast­ní oko­lí pra­me­ne zůstá­vá nezmě­ně­no. Nově navr­ho­va­ná útul­na je jed­no­du­chou dře­vě­nou kon­struk­cí s kapa­ci­tou 15 (20) osob, nabí­ze­jí­cí jen to, co je tře­ba. Umís­tě­ní stra­nou ote­vře­né­ho pro­sto­ru ve stá­va­jí­cím měl­kém terén­ním záře­zu spo­lu se zele­nou pul­to­vou stře­chou ji činí v míst­ní situ­a­ci i dál­ko­vých pohle­dech prak­tic­ky nevi­di­tel­nou. Blíz­kost pří­rod­ní­ho zdro­je pit­né vody stá­va­jí­cí­ho pra­me­ne ( pří­stup prak­tic­ky po vrs­tev­ni­ci) nevy­ža­du­je žád­né dal­ší nákla­dy sou­vi­se­jí­cí s budo­vá­ním zamýš­le­né vodá­ren­ské a odpad­ní  infrastruktury.

Frag­ment původ­ní kap­le ve for­mě zákla­do­vé­ho soklu zacho­vá­vá mohy­lu s původ­ním kří­žem z věžič­ky kap­le a mari­án­ským reli­éfem. Mís­to je dopl­ně­no dvo­ji­cí pří­rod­ních lavic a vyvý­še­ný pro­stor vra­cí k indi­vi­du­ál­ní mod­lit­bě či medi­ta­ci s pohle­dem ke kří­ži či na vrcho­ly hor.  Stá­va­jí­cí obět­ní stůl pře­mis­ťu­je­me do stře­du čtver­co­vé presby­tá­řo­vé plat­for­my nově navr­ho­va­né­ho “hor­ské­ho chrá­mu” — sakrál­ní stav­by, tvo­ře­né kamen­ným stup­něm na sklá­da­né zíd­ce, okol­ní­mi hora­mi a nebem na dosah. Její umís­tě­ní na plat­for­mě zanik­lé turis­tic­ké cha­ty s pomy­sl­nou ori­en­ta­cí zpět do údo­lí vytvá­ří pro­stor pro malá i vel­ká setkání.

Při­ro­ze­ná postup­ná gra­da­ce mís­ta je pod­po­ře­na ome­ze­ním nájez­du auto­mo­bi­lů a tech­ni­ky na plat­for­mu zanik­lé cha­ty, akcen­to­vá­ním stá­va­jí­cí­ho výš­ko­vé­ho roz­dí­lu, spo­leč­ně s navr­ho­va­nou obno­vou původ­ní­ho nástu­pu k pra­me­ni. Vět­ši­no­vý pohyb návštěv­ní­ků, smě­řu­jí­cí nej­pr­ve k pra­me­ni a násled­ně ke kap­li, se tak stá­vá při­ro­ze­nou nástup­ní pro­me­ná­dou od živé vody, sva­či­ny (spán­ku) po spo­či­nu­tí srd­ce a duše – spo­leč­ně či sám.

Vře­sov­ka je studán­kou a horou. Tako­vá, jaká vždyc­ky byla. (Všech­no ostat­ní je navíc a zbytečné).

Útulna

Útul­na je záměr­ně pře­su­nu­ta z ruchu a domi­nan­ce původ­ní­ho mís­ta cha­ty níž do sva­hu. Roz­leh­lý pro­stor plo­ši­ny není schop­na při redu­ko­va­ném pro­gra­mu defi­no­vat. Téměř skry­ta na počát­ku hor­ské­ho lesa se tulí ke sva­hu hory. Nabí­zí jen oprav­du to nej­zá­klad­něj­ší, když jsem v nou­zi. Kapa­ci­ta činí 15 (20) osob uvnitř + nou­zo­vá rezer­va ven­ku pod pře­sa­hem stře­chy. Díky její­mu sklo­nu, kte­rý kopí­ru­je sklon sva­hu, umož­ňu­je se ukrýt na zápra­ží před deš­těm, vstou­pit dvo­ji­cí dve­ří, pro­chá­zet uvnitř s bagá­ží, nalézt sou­kro­mí ve třech čás­teč­ně oddě­le­ných kójích, pose­dět spo­leč­ně na hra­ně stup­ně prken­ných pry­čen, ohřát se u kamí­nek, uva­řit si, usu­šit šaty, sto­čit věci pod hla­vu a spát. Co jiné­ho je tu třeba?

Kon­struk­ce je modu­lár­ní celo­dře­vě­ná, sesta­ve­na z totož­ných prv­ků trá­mo­vých rámů ztu­že­ným v příč­ném smě­ru dře­vě­ným roš­tem pod­la­hy a obvo­do­vé kon­struk­ce. Obou­stran­né zaklo­pe­ní je navr­že­no z kra­ji­no­vých prken a umož­ňu­je i zatep­le­ní dře­vo­vlákni­tou izo­la­cí; pod­la­ha a pryč­ny pak z prken hra­ně­ných. Stře­cha s even­tu­ál­ní nad­kro­kev­ní izo­la­cí je z důvo­du sply­nu­tí se sva­hem navr­že­na jako exten­ziv­ní vege­tač­ní, tak­že bude z dál­ko­vých pohle­dů od Voz­ky téměř nevi­di­tel­ná. Zalo­že­ní je na trá­mo­vém roš­tu a zem­ních vru­tech bez nut­nos­ti pou­ži­tí beto­nu. Pro­svět­le­ní vnitř­ní­ho pro­sto­ru je při­ro­ze­né sesta­vou hori­zon­tál­ních oken smě­rem do sva­hu. S ohle­dem na blíz­kost zdro­je pit­né vody — pra­me­ne Vře­so­vé studán­ky není nut­né budo­vat uva­žo­va­nou vodá­ren­skou infrastrukturu.

Toa­le­ty budou pro­ve­de­ny nej­jed­no­du­še­ji for­mou pros­té kadi­bud­ky skry­té mezi stro­my až za samot­nou útul­nou a na téže vrs­tev­ni­ci. Umís­tě­ní i for­ma bez jakých­ko­liv tech­no­lo­gií je zvo­le­no záměr­ně tak, aby umož­ni­lo jen to nej­pod­stat­něj­ší pro zde uchý­le­né v útul­ně. Nád­her­ný výhled na Voz­ku je pak pří­jem­ným bonusem…

Kostel

Chrám hor vychá­zí z při­zná­ní dal­ší obrov­ské kva­li­ty mís­ta. Roz­leh­lá plo­ši­na vybí­zí ke koná­ní pout­ních boho­slu­žeb při vět­ším či men­ším shro­máž­dě­ní věří­cích v úchvat­né hor­ské sce­né­rii. Potvr­zu­je­me tak výji­meč­nou kon­fi­gu­ra­ci terén­ní “akro­po­le” tak, jak nám ji zane­cha­li před­ko­vé s pros­tým dopl­ně­ním přes­né­ho kamen­né­ho stup­ně o veli­kos­ti čtver­ce 15x15 m, kte­rý je akcen­to­ván pře­su­nu­tým oltá­řem. Pod­stat­ným rysem je jeho sym­bo­lic­ké drob­né vyvý­še­ní, kte­ré je zalo­že­no na na sucho sklá­da­né kamen­né zíd­ce z míst­ní­ho mate­ri­á­lu. Tedy tech­no­lo­gií zde dob­ře zná­mou ode­dáv­na. Sakrál­ní pro­stor defi­no­va­ný oltář­ní plat­for­mou, vzdá­le­nos­tí hori­zon­tu a neko­neč­nou hloub­kou hor­ské­ho nebe. Inter­pre­ta­ce Nebes­ké­ho Jeruza­lé­ma z Jano­va Zje­ve­ní. Čtve­rec a vyvě­ra­jí­cí voda. Studán­ka a hora.

Sokl původ­ní kap­le je sil­ným medi­ta­tiv­ním mís­tem již dnes. Hory jako mod­lit­ba díků za krá­su pří­ro­dy. Skrov­ná kamen­ná mohy­la s původ­ním liti­no­vým kří­žem a bron­zo­vým mari­án­ským reli­éfem potvr­zu­jí cha­rak­ter pout­ní­ho mís­ta v horách i jeho kon­ti­nu­i­tu. Proč to měnit? Sta­čí dopl­nit dvo­ji­ci lavi­ček pro indi­vi­du­ál­ní mod­lit­bu či ado­ra­ci. Ty umož­ňu­jí ori­en­ta­ci, jak na mohy­lo­vý kříž a pro­ti­leh­lý masiv Kepr­ní­ku, tak obrá­ce­ní zpět do údo­lí, a záro­veň obno­vu­jí původ­ní hloub­ko­vou ori­en­ta­ci mís­ta, kte­rá je ve stá­va­jí­cím řeše­ní seze­ní kolem oltá­ře potla­če­na. Nedáv­no dopl­ně­ný kamen­ný oltář pro slou­že­ní vět­ších pout­ních boho­slu­žeb je pře­su­nut na navr­že­nou plat­for­mu chrá­mu hor níže. Díky úpra­vě pri­o­ri­ty cest se toto mís­to vrá­tí tichu.

auto­ři: Jemel­ka, Mléčka